Plastika nosu

Otevřená plastika nosu je metoda, při které se mezi nosnimi vchody udělá drobný řez, pomocí kterého se celá nosní špička odklopí a operatér přesně ví, co dělá.

Po letech operací nosů pomocí zavřené metody jsem nabyl přesvědčení, že těm mým nosům pořád něco chybí. I přes spokojenost Vás, jsem měl pocit, že bych mohl být preciznější a víc si pohrát s definitivním tvarem. Začal jsem provádět operace nosu otevřenou metodou a nyní to považuji za téměř standardní přistup. Můj pocit se mi zdá sdílí stále více světových operatérů a otevřená metoda je stále více prosazována. V současnosti provádím 90% výkonů otevřeně.

Otevřená rhinoplastika mi dovoluje se daleko víc soustředit na detaily nosní špičky, na přechody jednotlivých tkání a struktur. Proto ji mám rád. Dělá mi větší radost z Vašeho výsledku.

Zavřená plastika nosu je takový typ operace, kdy by z venčí nosu neměla být viditelná žádná jizva. Takovou rhinoplastiku jsem se na začátku své kariéry učil a takových jsem provedl celou řadu.

V nosním vchodu se provede obloukovitý řez, kterým se proniká do nitra nosu a celá operace se dělá tzv. "na slepo". Pohmatem se kontrolují všechny struktury a jen velmi obtížně jsem schopný vidět, co se přesně při operaci děje.

Přesto je to metoda standardní a nemůžu říct, že by ve své podstatě byla špatná. Kdo výslovně nechce jizvy pod nosem, pak je možné operaci provést zavřenou metodou. U jednoduchých rhinoplastik si myslím, že zavřená metoda je s určitou výhodou. Je rychlejší, méně invazivnía a klienti nemají jizvu.

Pokud však požadujete i korekci dalších struktur, změnu tvaru špičky apod, pak bych volil metodu otevřené rhinoplastiky.

Nosní přepážka je převážně chrupavka, která odděluje pravou dírku od levé. Během růstu roste jinak rychle než okolní kosti, proto se může stát, že se do "nosu" nevleze a začne se "kroutit". Někdy tomu můžete pomoci úrazem.

Problém samotné přepážky řeší ORL. Mým doporučením pro Vás, kteří máte problém jen s přepážkou, je návštěva ORL ambulance a provedení septoplastiky na ORL klinice. Po letech spolupráce s doc.Salzmanem, přednostou ORL kliniky ve Fakultní nemocnici Olomouc, jsem pochopil, že jen málokterý plastik (a dovolím si tvrdit že téměř žádný) je schopný odoperovat těžkou deformitu nosní přepážky včetně např. lateralizace konch (což je mimochodem výkon velmi jednoduchý) nebo resekce Vomeru. U jednoduchých vad přepážky operace plastickým chirurgem specializujícím se na operace nosu je možná, nejlépe v rámci septorhinoplastiky, tedy operace, která spojuje výhody septoplastiky a rhinoplastiky. Přesto, pokud Vám to časové možnosti dovolí, velmi doporučuji tyto výkony rozdělit a nejprve si nechat upravit přepážku na "pojištovnu" a po roce pak provést korekci zevního nosu. 

Měkký nos je vše, co je na nose pohyblivé a tvoří jeho oporu. Jsou to všechny chrupavky výjma nosní přepážky, které nos obsahuje. Pro plastického chirurga jsou zásadní 2 páry z nich. Prvním párem je chrupavky nosního křídla a druhým párem pak chrupavka boční.

Chrupavka nosního křídla Vám vytváří vlastní špičku nosu. Podle jejího tvarování je nos úzký, tlustlý, máte na nose bambulku nebo špičku příliš nízko. Chrupavky špičky nosu jsou připevněné na přepážce a jejich uvolněním můžeme dosáhnout posunu nahoru nebo dolů, jinými slovy Vám špičku nosu zvednu nebo snížím. Pokud se rozhodnete pro nos užší, pak lze tyto chrupavky více přiblížit, nebo naopak mezi ně vložit ještě nějaký materiál a špička se stane širší. Rovněž lze pracovat na ostrosti špičky.

Chrupavka boční je vlastně pokračováním nosních kůstek a při jejich uvolnění dochází i k uvolnění této chrupavky. Pokud se neprovede jejich ošetření, často dochází ke kolapsu vnitřní chlopně nosní a pak máte nad špičkou nos příliš úzký a často se při nádechu ještě více zužuje. Tento jev není raritní a stává se i zkušeným operatérům.

Ale jako každá chrupavka, i chrupavky nosní mají pamět a v průběhu hojení dochází k tvarovým změnám. Není to samozřejmě jen kvuli chrupavce, ale i pro jizvení v okolí, které způsobila operace, ale i tak se často v průběhu hojení začínají objevovat nedokonalosti.

Každá operace nosu by měla být dobře uvážená. 

Tvrdý nos  je tvořený kostmi lebky. Dalo by se říct, že neexistuje operace jen tvrdého nosu, pokud nebudeme počítat operace po úraze nebo předešlé plastice. Rozdělení operací na operace tvrdého nosu a měkkého nosu je tedy spíše obrazné. Operace měkkého nosu nezahrnují "práci" na kostech, ale operace tvrdého nosu v 99% případů vyžaduje i korekci měkkých částí nosu.

Kosti tvrdého nosu tvoří tedy většinou něco navíc, co na nose nemá být. Hrbol na hřbetu nosu, který je třeba odstranit. Odstranění hrbolu ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nosní kůstky jsou relativně tenké a pouhé snesení hrbolu na nosním hřbetě by zanechalo mezeru mezi okrajem jedné nosní kůstky, nosní přepážkou a druhé nosní kůstky. Proto potřebujeme nosní kůstky k sobě sklopit a tuto mezeru uzavřít. Abychom toho dosáhli, je nutné nosní kůstky uvolnit po stranách a tím se stávají volnými.

Proto potřebujete fixační dlahu po operaci, aby nedošlo k posunu těchto kůstek. Ale i přesto se občas stane, že se některá kůstka posune, např. neuvědomělým nočním pohybem. Na druhé straně existují plastičtí chirurgové, kteří tvrdí, že fixační dlaha není potřeba vůbec, že kůstky se udrží v pozici i bez dlahy. Tak odvážný já osobně nejsem, proto Vám minimálně na týden dlahu dám a podle stavu ji pak nosíte klidně i 14 dnů.

Po operaci na tvrdém nose se vždy probudíte s tamponádou v nose. Tu většinou odstraňujeme hned druhý den po operaci.